Reklamy pište SEM
Chceš spřátelit? Napiš SEM

1. díl- Příchod na univerzitu aneb první láska

20. srpna 2010 v 20:03 |  Komiks Život na koleji
1.
Tákže, 2. díl. Doufám, že se vám bude líbit, protože mi trval nějakou dobu.
KLIK NA CČ.



1.
Nastal den D a já dorazila na univerzitu. Přišla jsem poměrně pozdě, bylo už 22:30, takže jsem se snažila být tichá jako myška, abych snad neprobudila celou kolej. Tak jsem opatrně šlápla na první schod jako by se měl pode mnou propadnout a tak jsem pokračovala až jsem stála u dveří univerzity. Byla jsem strašně nervózní, srdce mi bušilo a já pomalu otevřela dveře.
2.
Když jsem vešla do dveří, které patřily univerzitě, uviděla jsem dlouhou chodbu a plno dveří, které vedly do pokojů. Kde jen je můj pokoj? pomyslela jsem si a hledala jsem dveře s mou fotkou.
3.
Asi po deseti minutách hledání jsem je našla. Pomalu jsem kráčela směrem ke dveřím s mojí fotkou a klepala jsem se jako ratlík. Potichu jsem jít nemohla, protože jsem měla boty s podpatky. Když jsem byla těsně u dveří, nevšimla jsem si, že z podlahy trčí dost velký šroub, zakopla jsem a skončila na zemi s ránou, která duněla po celé koleji.
Doufám, že jsem nikoho nevzbudila. pomyslela jsem si, vstala ze země a šla k mým dveřím.
4.
Pevně jsem chytla kliku a otevřela dveře. Odvážně jsem vešla dovnitř, ale pod tím, co jsem viděla jsem se málem zhroutila. To snad ne! řekla jsem a opřela se o dveře, abych náhodou nespadla na zem, když jsem viděla můj pokoj.
5.
Byl tam jen stůl se židlí, kde budu psát domácí úkoly a postel, na které budu spát. Byl strašně malinký. Snad i postel, kterou jsem měla doma byla větší než tenhle pokoj.
Ahoj! uslyšela jsem za sebou ospalý hlas. Snad jsem nikoho nevzbudila?! pomyslela jsem si a vyšla ze dveří.
6.
Na chodbě stála dívka s blonďatými vlasy. Ahoj, snad jsem tě nevzbudila. řekla jsem a nevinně jsem se zatvářila. No, na chodbě jsem slyšela dost velkou ránu, která mě vyděsila, tak jsem se rychle šla podívat co to bylo. A mimochodem, jmenuju se Carol McTaylor. řekla a představila se. Já se jmenuju Kate Montez. A promiň, jestli jsem tě probudila. představila jsem se a taky poněkolikáté omluvila. Ne, to je dobrý. Stejně jsem nemohla usnout. řekla a usmála. Hned jsme věděla, že budeme dobrý kámošky. Nastalo to trapné ticho, které já přímo nesnáším. No, Kate, ehm.... nechtěla bys províst celou kolejí? nabídla mi Carol a podívala se na mě. No, víš, já nepotřebuju. Já si tady zachvilu stejně zvyknu. Ale díky, že ses zeptala. řekla jsem a doufala, že jsem ji nezklamala. Tak, budem aspoň kámošky? Nebo něco víc? řekla a tou otázkou ,,Nebo něco víc" mě dost znervoznila. Co myslíš tím něco víc? zeptala jsem se a nervózně se na ni podívala. Ukážu ti to! řekla a přibližovala se blíž a blíž ke mně.
7.
Pak mně políbila. Rychle jsem ji odtrhla. Co to má znamenat? zařvala jsem na ní a otřela si pusu od jejích slin. Já myslela, že máš o mě zájem! řekla Carol nechápavě. Já? A o tebe? Já rozhodně nejsem na holky jako ty! vyjekla jsem na ní a zamračila se. Carol to asi nechápala, protože řekla: Tak co? Půjdem ke mně pokoje? Já jsem od ní odstoupila a zařvala: Ty krávo! Jestli to nechápeš, já o tebe nemám zájem! Já ani nejsem na holky! Tak se laskavě uklidni a někam vypadni! a odešla jsem. Když jsem vcházela do pokoje, nezapomněla jsem za sebou pořádně prásknout dveřmi. Nevěděla jsem, co tam Carol dělá. Bylo mi to vskutku jedno.
8.
Byla jsme dost unavená, tak jsem si lehla do postele. Chvíli jsem se koukala do stropu a pořád myslela na to, jak mě Carol políbila. Snažila jsem se na to zapomenout, ale nešlo to. Asi tak za pět minut jsem usnula. Samozřejmě se mi nezdálo o ničem jiném než o tom, jak mě Carol políbila. To nebyl sen, byla to noční můra.

Ráno

9.
Ráno jsem se vzbudila docela pozdě, protože bylo už 9:30 hodin, takže jsem si rychle ustlala postel a vyrazila ze dveří přímo do jídelny na snídani. Taky jsem se zapomněla převlíct, ale teď už se nebudu zdržovat, protože v 10:00 máme jít na zkoušku. Takže mám ještě půl hoďky čas.
10.
Když jsem vešla do jídelny, skoro nikdo tam nebyl až na jednoho černocha, co stál u stolu a pozoroval jednoho kluka, který se mi strašně líbil. Měl zrzavé vlasy a jedl.... no né, lívance! Fuj! V tom jsem si uvědomila, že na snídani budou asi lívance. Ty já nenávidím. Teda, nemám moc ráda jídla, co jsou hodně sladký. Já radši něco slanýho nebo ostrýho. To je moje.
11.
Když jsem se podívala doprava, uviděla jsem kuchařku, která stála před sporákem a koukala na holé zdi. Jak ji to jen může bavit? pomyslela jsem si a upřela pohled na pult, kde byli na talířích lívance. S úšklebkem ve tváři jsem se blížila k pultu. Vzala jsem talíř s lívanci za špičky a pomalu se rozhlížela kam si sednu.
12.
Podívala jsem se hned k prvnímu stolu, nad kterým se nahýbala Carol! Tam si rozhodně nesednu! řekla jsem si sama pro sebe a pokračovala v hledání vhodného stolu.
   Všechny byly plné až na jeden, který se krčil úplně v rohu ve velké pavučině. Kolem toho stolu byla taky hromada špíny a na stole ležel ubrousek, na kterém byly položeny kosti od kuřete. Bylo to nechutné, ale byl to jediný volný stůl. Pevně jsem uchopila talíř, až málem praskl, a vydala se k tak zvanému ,,Špinavému Stolu". Měla jsem strach. Ani jsem nevěděla z čeho ten strach je. Že by z toho ,,Špinavého Stolu"? Nebo z toho, jak budu vypadat, když si sednu na tu Špinavou Židli? Nevím. Nevěděla jsem, proč mám strach. Když jsem došla na určené místo, odsunula jsem židli, která se slizky lepila. Potom jsem si sedla na další slizkou věc- židli. Bylo to vážně nechutné. Všichni na mě koukali jak na nějakého debila. Byl to hrozný pocit.
12.
Když už jsem pořádně seděla na židli a lidi na mě přestali civět, uchopila jsem vidličku, přisunula si blíž talíř a chystala se dát do pusy první sousto, ale někdo mě vyrušil. Hej, ty! Pojď si sednout ke mně. Je tu volno! rychle jsem se rozhlídla kolem sebe. Pak jsem uviděla, jak se na mě ten kluk, který se mi tak strašně líbí, dívá. Ještě jednou jsem se rozhlídla kolem sebe, jestli to náhodou neřekl někdo jiný. Ale nikdo jiný se na mě nedíval, tak jsem položila vidličku na talíř, stoupla z té slizké židle a šla směrem ke stolu, kde seděl ten hezoun. 
Když jsem došla k jeho stolu, položila jsem si talíř na stůl. Nebyla jsem schopna slova, jen jsem tam tak stála a dívala se na něj, jak je krásnej. Pak jsem se ale vzpamatovala a dostala jsem ze sebe jen: Díky. Hezoun se na mě podíval a usmál se. Nemáš za co děkovat. Prostě jsem se na to nemohl dívat, jak sedíš v tom...tom.... slizu. řekl a já jsem mu úsměv oplatila.
13.
Potom jsme se dali perfektně do řeči. Jo, a málem bych zapomněl. Jak se jmenuješ? zeptal se mě ,,hezounek" a já se na něho romanticky podívala.  Já? zeptala jsem se a to jsem totálně pokazila. Je tu snad někdo jiný? řekl a podíval se na mě trošku divně. Já jsem si jen zkousla spodní ret a řekla: Ne, není. Promiň. Jo, jmenuju se Kate. řekla jsem a dodala: Montez. Hezounek se na mě usmál a řekl: Krásný jméno. Já se jmenuju John. John Marty. Já vím, blbý jméno. řekl a pootočil hlavou. Ne, je hezký. řekla jsem a v tu ránu jsem se zasnila a vůbec jsem se neovládala. Tak mi o sobě něco řekni, Kate. řekl zvědavě a já jsem ze sebe dostala dost divnou větu: Jsi tak sladkej! Tuhle větu jsem neměla říkat. John se zarazil. Cože? Já jsem se konečně probrala ze snění, ale už bylo pozdě. C-co? vykoktala jsem ze sebe vylekaně se rozhlížela po jídelně. No, řekla jsi mi, že jsem... že... jsem sladkej! John to taky ze sebe vykoktal a podiveně se na mě podíval.  Aha, promiň. Omlouvám se. Vůbec jsme se nechtěla omlouvat, ale skočit mu kolem krku. Ne, neomlouvej se. A je to....ehm...pravda? zeptal se a já vůbec nevěděla, co mu mám říct. No, proč bych lhala? Při téhle větě se na mě John romanticky podíval a pomalu se ke mně přibližoval. Chtěl mě políbit. Už byl těsně u mě, ale někdo nás vyrušil. Je tu volno? zeptal se neznámý. Ale když jsem se podívala, věděla jsem, že to neznámý není. Byla to Carol. John by ještě stihl pošeptat: Carol po mě jede, ale já po ní vůbec netoužím. Chci tebe! Teď jsem ztuhla. Vážně?
14.
Carol už nebavilo čekání na odpověď a sedla si. Když dosedla, začala to jídlo hltat, jako kdyby týden nejedla. Nedalo se na to dívat. I Johnovi to připadlo nechutné, protože se na ni díval se šklebem v obličeji. Nevydržela jsem se na to dál dívat. Promiň, ale už musím, Johne. Ahoj. řekla jsem a odešla. Šla jsem na místo, kde mě nikdo nenajde.

!!!POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
Diskuze:
  • Kam Kate půjde?
Typněte si, kam Kate šla pomocí ankety dole.
A CHTĚLA BYCH HODNĚ KOMIKSŮ, ABYCH VĚDĚLA, ŽE JSEM DVĚ HODINY ZBYTEČNĚ NEZTRÁCELA ČAS. ZATÍM AHOJ A MĚJTE SE.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lila Lila | 22. srpna 2010 v 19:42 | Reagovat

super diel :D dufam ze bude dalsi

2 natythesims natythesims | E-mail | Web | 23. srpna 2010 v 10:54 | Reagovat

Moc díky a zachvilku bude další. Možná už dnes, takže se máš na co těšit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama